Život spisovatele Karla Klostermanna v datech

15. 2. 1848 - narodil se v Haagu am Hausruck v Horních Rakousích Karel Faustin Klostermann

1849 - stěhuje se s rodiči z Haagu do Sušice, rodiče najímají chůvu Sabinu, pro další život Karla Faustina jeho „druhou matku", otec zde pracuje jako praktický lékař

1854 - stěhuje se s rodiči do Žichovic pod Rabím, otec K. K. povolán knížetem Gustavem Lambergem za panského lékaře; K. K. začíná chodit do školy, jednotřídky v Nezamyslicích k p. uč. Rybičkovi

1855 - po neúspěšné výuce v Nezamyslicích i doma odjíždí spolu s celoživotním kamarádem Albertem Kerberem do dvojtřídní školy ve Stříbrných Horách k p. uč. Šafránkovi, nastupuje do druhé třídy, prospěch má i zde špatný

1857 - rodiče K. K. se stěhují po otcově roztržce s knížetem Lambergem zpět do Sušice, sem se Karel vrací ze Stříbrných Hor z dvojtřídní školy

1857-58 - po složení přijímacích zkoušek K. K. začíná studovat na gymnasiu v Písku, studium se mu zde příliš nedaří

říjen 1858 - nastupuje na gymnasium do Klatov, studuje zde až do ukončení kvarty, v prospěchu se zlepšuje

1860 - rodina se stěhuje ze Sušice do Štěkně, kde otec K. K. přijímá místo panského lékaře u knížete Windischgraetze, Karel toto místo celý život miluje pro jeho přírodu, pro řeku Otavu

podzim 1861 - K. K. se po prázdninách vrací ke studiu, přichází do kvinty na gymnasium v Písku

1862 - po smrti knížete Windischgraetze nastupuje otec K. K. na místo obecního lékaře v Kašperských Horách, rodina se sem stěhuje, Karel má ze školy daleko domů, po Štěkni se mu velice stýská

30. 6. 1865 - úspěšná maturita K. K. na gymnasiu v Písku

říjen 1865 - na přání otce Karel začíná studovat medicínu ve Vídni

6. 1. 1867 - vstupuje do českého spolku akademického ve Vídni, jeho vlastenecké jméno ve spolku zní Chrudoš od Otavy, jeho české smýšlení znamená jisté názorové neshody s otcem

1865-70 - K.-K. posílá z Vídně domů mnoho dopisů popisujících především jeho značné finanční strádání na studiích

1870 - končí studia medicíny nejen kvůli velké bídě, ve které žije, ale i kvůli své krátkozrakosti, která mu nedovoluje číst ve skriptech a v budoucnu pracovat jako lékaři, navíc od počátku medicínu studuje zejména na otcovo přání

říjen 1870-72 - pracuje jako vychovatel v Žamberku v rodině hospodářského ředitele Kučery, věnuje se studiu moderních jazyků, osvojil si jazyky: francouzský, vlašský, španělský, ruský, srbochorvatský, z části též anglický, polský, rumunský, později i novořecký

září 1872 - díky doporučení žamberského rodáka vídeňského profesora lékařství Dr. Eduarda Alberta se K. K. stává redaktorem vídeňského časopisu Wanderer, který se zastává českých zájmů a je řízen redakčně Václavem Nedomou, otec K. K. se s jeho novým povoláním smířil, otec přestává být zaujatý proti Čechům

1. 8. 1873 - hospodářská katastrofa, tzv. „krach vídeňský", zapříčinila zastavení vydávání deníku Wanderer, Klostermann se vrací z Vídně do Kašperských Hor

poč. října 1873 - K. K. nastupuje jako zatímní učitel francouzštiny na nově zřízené německé reálce v Plzni

1875 - K. K. se o masopustě žení se slečnou Marií Carmineovou, dcerou císařského rady a celního správce v Plzni, ujímá se svého třináctiletého bratra Jakuba, aby ten mohl studovat gymnasium v Plzni, později přijímá za vlastní také Bedřišku Klostermannovou, dceru zemřelého bratra Františka

12. 11. 1875 - umírá otec K. K. Josef Klostermann v Kašperských Horách ve věku 61 let

4. 12. 1877 - K. K. skládá státní zkoušky, získává aprobaci z jazyku francouzského pro vyšší reálky a z jazyku německého pro nižší ústavy

1. 9. 1878 - je jmenován skutečným učitelem na reálce v Plzni se zkušební dobou tři roky

1. 9. 1881 - začíná užívat titul profesor, definitivně potvrzen učitelem na plzeňské reálce, kvůli nedostatku peněz ještě doučuje na jiných ústavech či v rodinách

V této době se začíná věnovat své spisovatelské činnosti.

30. 1. 1896 - pro své české vlastenecké smýšlení a na upozornění svých proněmeckých kolegů z reálky dostává ostrou důtku a pohrůžku přísnějšího potrestání od c. k. zemské školní rady v Plzni za román „Za štěstím" popisující těžké osudy Čechů, kteří hledají své štěstí ve Vídni, a který je kromě jiného označován za nesnášenlivý vůči německému obyvatelstvu

12. 2. 1896 - odvolává se stížností k ministerstvu osvěty, vysvětluje pravé ideje románu a záměr, se kterým byl napsán naopak i k podpoře vzájemného soužití českého a německého národa; s prosbou o nápravu v této věci se obrací prostřednictvím svého přítele plzeňského poslance Františka Schwarze na prince Bedřicha Schwarzenberga, který mu v dopise ze 6. 4. slibuje pomoc

10. 7. 1896 - K. K. dostává oznámení od svého přítele a nakladatele J. R. Vilímka, že až na přímluvu příznivce K. K. pana prof. Dr. Antonína Rezka, sekčního šéfa na ministerstvu vyučování, je celá záležitost s románem „Za štěstím" narovnána

12. 9. 1896 - výnosem pana ministra vyučování mu je sděleno, aby z Plzně požádal na jiný ústav, kde se uvolní místo s jeho aprobací, nestalo se tak, K. K. na přímluvu různých svých přátel nakonec zůstává v Plzni

6. 1. 1898 - umírá manželka K. K. Marie

19. 6. 1898 - nový sňatek K. K. s paní Betty Juránkovou, vdovou po továrníkovi, zbavuje se tak hmotné tísně, přestává si přivydělávat doučováním a oddává se plně své literární práci

23. 9. 1903 - umírá matka K. K. ve věku 80 let

1908 - K. K. odchází na penzi po 35 letech služby na plzeňské reálce, léto často tráví ve Štěkni, kde se mu zdravotně dobře vede

1916 - dostává těžký zápal plic, ve Štěkni se zotavuje, je však silný kuřák a dál ztrácí své zdraví

1919 - K. K. onemocní rozedmou plic a rozšířením srdce, kazí se mu zrak, čte mu jeho manželka a jeho studenti, přestává vycházet ze svého příbytku, je v péči plzeňského lékaře Dr. Karla Bauera

květen 1923 - cítí se lépe, z Plzně je převezen do Štěkně, díky přímluvě Alfréda Windischgraetze smí dále obývat byt v pravém křídle zámku, v péči panského lékaře Dr. Vaňaty

16. července 1923 - K. K. ve Štěkni umírá ve věku 75 let

19. července 1923 - plzeňská obec vypravuje svému významnému občanovi Karlu Klostermannovi pohřeb ze Štěkně, z tamního nádraží je rakev s ostatky převezena do Plzně

20. července 1923 - po slavném církevním pohřbu s početným průvodem přátel i občanů je Karel Klostermann pochován v Plzni na čestném místě na hřbitově Sv. Václava.